Kroniky Vincentia a Jarlocha jsou řazeny mezi tzv. Pokračovatele Kosmovy. V porovnání s dvěma velkými díly, Kosmovou kronikou a mladší Zbraslavskou kronikou, jsou všechny české dějepisné texty ze 13. století výrazně kratší a představují spíše doplnění Kosmy o novější události.
Pražský kanovník Vincentius se věnuje zejména slavnému italskému tažení z roku 1158, kdy Vladislav pomohl Fridrichovi Barbarossovi dobýt Milán a i díky tomu si vysloužil druhý královský titul (zatím nedědičný) v českých dějinách. Vincentius byl očitým svědkem těchto událostí a popisuje velmi barvitě a detailně udatné činy českých rytířů, které nezastavily ani vlny rozbouřené řeky Addy, a kteří představovali obávanou část Barbarossova vojska. Naproti tomu opat premonstrátského kláštera Jarloch, původem ze Saska, píše o poměrech na konci 12. století a na rozdíl od ostatních kronikářů hájí pozici církve, často i s kritikou politiky českých panovníků.
Milevský letopis - Strahovský kodex DF III 1
Jazyk | latinsky |
---|---|
Datace | 1158 – poč. 13. století |
Obsah